Tak jsem si uvědomil, že k jednomu našemu významnému zážitku, totiž porodu doma, jsem zatím nic nenapsal. Ne že bych se chtěl dělit o intimnosti z akce, ale je to téma populární a třeba někoho bude zajímat. Soudím tak podle toho, že moje manželka při těhotenství s železnou pravidelností každý večer pročítala na webu nějaké příběhy o té či oné ženě nespokojené v porodnici či spokojené s ambulantním či domácím porodem.
Ambulantní porod jsme si vyzkoušeli v porodnici v Roudnici nad Labem při narození prvního dítěte – syna. Těžko spekulovat nad důvody, ale porod byl delší a zpětně jsem určitě rád, že probíhal v porodnici. Nicméně již za 2-3 hodiny po porodu jsme odjížděli domů. Trochu bylo zdržování s papírováním, na které ani v této porodnici nebyli úplně zvyklí. Zejména pak šlo o převzetí dítěte do péče pediatra. Domů k nám pak přišla porodní asistentka na kontrolu.
Na porod dcery jsme šli o krok dál a rozhodli se pro domácí porod. Pokud by vše probíhalo jako poprvé, pak si nejsem jistý, jestli bych mohl „hospitalizaci“ v panelákovém bytě doporučit. Ale věřil jsem ve snadnější průběh, což se více než vyplnilo. Porod začal v noci a trval všeho všudy cca 4 hodiny. Cedulka na dveřích s omluvou za způsobený hluk tam visela jen pár desítek minut a v podstatě jsme nikoho nerušili. Syn ještě spal, což se velmi hodilo. Po zavolání s prosbou o hlídání syna vyrazili moji rodiče z Tábora do Prahy, ale nebyli ještě ani ve Voticích, když jsem volal, že již je po akci a hlídání již není nezbytně nutné. Rodiče ale auto neotočili a přijeli se na čerstvého novorozence podívat.
Na článek sám o sobě bylo vydalo podrobné popsání historky s porodní asistentkou. V noci jsme poslali SMS, že se něco děje a že se ozveme, až to bude akutní. Pak jsem narychlo volal. Přestože asistentka se mi zdála taková rozespalá a dezorientovaná (což ale ona je do telefonu zvláštní často), přesto potvrdila, že vyráží. Za půl hodinky jsem ji volal, že už je po akci a jestli tedy máme dělat něco speciálního. Jen nás ujistila, že máme do jejího příjezdu nechat pupeční šňůru a že přijede až někdy odpoledne! To mě samozřejmě překvapilo a zarazilo – myslím ten příjezd. Samozřejmě nejsem proti prodloužení času před odstřihnutím pupečníku, ale tahat dítě celý den s placentou na šňůře bylo velmi nepraktické. :)
No nakonec se ukázalo, že asistentka si omylem spojila v hlavě dvě rodičky do jedné a nakonec v noci vyrazila pouze k druhému porodu (tomu časově pozdějšímu, 4. dítě), ale k nám ne. Ono to ve finále bylo jedno, protože i kdyby vyrazila správně k nám, tak za tu půlhodinku by se stejně nestihla dorazit. Poprvé tak dorazila až odpoledne, s úsměvem vysvětlovala svůj omyl a začali jsme řešit papíry pro matriku. Apgar skóre si vymyslela 10 10 10, takže dítě jsme porodili v nejlepší kondici. :) Jen v návalu emocí nám chvilku trvalo si uvědomit, že by to chtělo dvakrát omotaný pupečník z toho krčku sundat. Ale nebyl utažený, dcera bez problémů dýchala. Za pár dní udělala asistentka i odběry z paty a já opět řešil pediatričku, která asi naposledy dělala ty metabolické testy nám pro první dítě. Není to pro ni žádná rutina a kouká na nás, že ji strašně obtěžujeme s nestandardními věcmi.
Cenu za porod jsme u asistentky myslím usmlouvali z 10 000 na 7000 Kč, i když tak na 5000 by se mi to po tom fiasku z její strany líbilo víc. Ale na druhou stranu výsledek byl k nezaplacení a bez příslibu, že se porodu asistentka bude účastnit, bychom do toho samostatně jen těžko šli. A ten papír od ní pro matriku mi vše zřejmě podstatně usnadnil. A navíc jsem nemusel tisknout porodní plán, naplánovalo se to samo. Když nejsou komplikace, může být porod „jen“ takové hezké zpestření jednoho časného rána, jako to se to stalo u nás. :D A navíc jako bonus vám ten dáreček v podobě nového přírůstku do rodiny s velkou pravděpodobností zajistí i mnoho dalších časných rán, které byste jinak zcela určitě zbytečně prospali.