Samsung Galaxy S II (GT-I9100), představen začátkem roku 2011, začal se systémem Android 2.3 Gingerbread. Samsung aktualizoval Android více než dva roky a tento model oficiálně skončil verzí 4.1.2 Jelly Bean. Systém byl stabilitní pro všechny standardní věci dostačoval. Nebylo však možné k němu připojit nové wearables – hodinky, fitness náramky (např. Xiaomi Mi Band), protože ty obvykle vyžadují nejnižší verzi 4.3 nebo 4.4 a také přítomnost Bluetooth 4.0 BLE (Bluetooth Low Energy). SGS II měl sice jen Bluetooth 3.0, ale čip údajně hardwarově 4.0 BLE zvládá. Je tedy potřeba nainstalovat nový Android, který by tuto funkci zpřístupnil.
Asi nejznámější je Cyanogenmod, informace jsou na XDA developers. Já jsem se rozhodl nainstalovat aktuálně vyvinutý Android 5.1.1 Lollipop (Cyanogenmod 12.1). Nejprve jsem však flashnul doporučovaný Gustavo kernel (CWM) s upraveným PIT souborem (download mode: volume-down+home+power; pomocí softwaru ODIN). Cílem bylo zvětšit systémovou a aplikační partition. Systémovou jsem zvětšil na 1GB (aby se vešel nový Android i Google aplikacemi), aplikační ze 2 na 4 GB (aby bylo dost místa a aplikace se nemuseli přesouvat na SD kartu). Při prvotní zkoušce o zvětšení na 6 GB telefon nerozpoznal interní úložiště. Možná by se to dalo nějak řešit, ale jelikož na tenhle problém na fóru upozorňovali, tak jsem rovnou raději flashnul PIT file 1/4GB, s kterým to fungovalo bez problémů. A dále trojhmatem volume-up+home+power jsem nabootoval a pomocí volby aktualizace .zip jsem nainstaloval Cyanogenmod 12.1. Stejným způsobem jsem poté doinstaloval Google aplikace (Google Play není defaultě v Cyanogenmod). A tak na skoro 5 let starém telefonu mám Android, který je aktuálně v Galaxy S6. Velké dík patři developerům a je škoda, že když hardware upgrade umožňuje, tak výrobci starší telefony dlouhodobě nepodporují. Je jasné, že prodeje se musí hýbat a já jsem s takto starým telefonem za exota – ale pravdou je, že kromě kvalitnějšího foťáku mi v telefonu vůbec nic nechybí.